Večery bez televize...
Při čtení článku jsem si vzpomněla, jak za mého dětství bývalo v televizi houby a jak jsme si po večerech čítávali - každý sám, ovšem čas od času se někdo nad svou knížkou uchechtl a přečetl ostatním kousek, kterému se smál. Byla jsem nejmenší a když jsem se někdy chtěla podělit s ostatními, čtený nahlas mi text přišel ještě vtipnější a svíjela jsem se smíchy, že jsem ani dočíst nemohla, takže jsme se nakonec váleli smíchy všichni. To bylo strašně fajn... a už se to nevrátí.
Odpovědět