Má amnio smysl?

Já jsem při druhém těhotenství nabízenou amniocentézu na genetice s díky odmítla, a to jsem otěhotněla těsně kolem 35. narozenin. Odsouhlasila jsem pouze neinvazivní vyšetření (podrobnější ultrazvuk). Při 1. těhotenství jsem o ní ani neuvažovala (to mi bylo "pouhých" 32) a můj gynekolog mi ji nenabízel. Pravda je, že v obou případech mi vyšly velmi dobře krevní testy. Důvodem pro odmítnutí pro mě bylo jednak příliš vysoké riziko potratu (a já jsem takový "psychouš", že bych byla schopná potratit jen ze strachu, že jsem se vystavila většímu riziku potratu) a jednak v poměru k riziku malá výpovědní hodnota tohoto testu - v časopisech pro maminky i na tomto serveru jsem četla o případech, kdy ani amniocentéza neprokázala např. silný rozštěp páteře (naštěstí operovatelný) a naopak, kdy se podle výsledků amniocentézy mělo narodit silně postižené dítě a nakonec se sice narodilo dítě s menší vadou, která ale byla operovatelná. Nebyla bych schopná žít s vědomím, že jsem zabila zdravé dítě (no dobrá, pro lékaře "jen" plod), a vím, že žádné vyšetření během těhotenství mi zdravé dítě nezaručí - i kdyby nakrásně existovala metoda, která na 100% zjistí všechny možné známé vady (což zatím neumí ani amniocentéza), může se zvrtnout porod nebo se stát nehoda v pozdějším věku dítěte a taky ho přece nenechám utratit... (a to nejsem katolička a podle objektivních měřítek nejspíš ani věřící). Ale pokud to někomu zaručí větší klid během těhotenství, proč ne