Re: Trošku jasnější

Já jsem taky "poskytovatel", úča, necháváme si v práci od rodičů podepisovat první poslední, právě proto, aby nás pak nežalovali. Rodiče se vztekají, nadávají nám do všelijakých jmen, nechtějí podepisovat (někteří). Vadí mi to, pokaždé mě hanba fackuje, když na začátku školního roku ty papíry rozdávám a vymáhám z5. Méně už od doby, kdy jsem pustila domů dítě na základě telefonuckého rozhovoru s matkou, která se pak rozhodla mě žalovat, protože dítěti se udělalo večer špatně a muselo do nemocnice. Když se něco stane, ačkoliv je jasné, že nešlo o zanedbání nebo porušení bezpečnosti práce atd., lidé určitého povahového vyladění (za podpory právníků) zkoušejí, jestli by nešlo na školu (a nebo prostě na někoho jiného než je samotné nebo nešťastnou náhodu)hodit vinu, event. vysoudit nějaký ten peníz. Považuju za vedlejší, jestli je/není kdo zoufalý. Není těžké to pochopit, ale důvod k pomstě nebo bezpracnému zisku to není.
Problém nevidím ani tak v tom, jestli má nebo nemá "poskytovatel" právo vyžadovat podepisování všelijakých "reversů", ale ve zvrácenosti takového systému mezilidských vztahů, dtto žalob.
Mě by nenapadlo, když odmítnu genetické vyšetření, žalovat doktory, že neodhalili, že mé dítě má trizómii. Když to někdo udělá, měl by být jasný způsob, jak mu dát najevo, že důsledky našich rozhodnutí si musíme nést sami.
A podobně ve všech ostatních případech tohoto typu. Je to obzvlášť odporný parazitismus a zvlášť za okolností, kdy z praxe většina lidí, kteří se stali obětí skutečného zanedbání, vědí, že není dovolání. Nedočkají se většinou ani omluvy, natož odškodnění.
Podle mě by bylo daleko lepší najít mechanismus, jak nenechat právníky a bezpáteřné lidi přiživovat se na lidské smůle či neštěstí, než vymýšlet čím dál sofistikovanější systémy "reversů", "souhlasů" a "poučení".