Re: Můj pohled na věc

dcera chodila do jeslí od 1 roku do 2 let věku, a to pouze 2x v týdnu na 4h dopoledne. Jesle hezké - právě zmodernizované, zahrada k tomu, vlastní kuchyně, "tety" též zdravotní sestry, většinou docela mladé, hezké a příjemné ženy....Tenkrát ještě nebyl takový nábuch, takže mi jesle povolily tuhle individuální docházku, a navíc ředitelka byla soudná a psala mi 2 dny á 4 h jako jeden 8mihodinový, jelikož by mi to jinak nevycházelo do 5ti dní v měsíci a sebrali by mi mateřskou :-( (vydělala jsem si za ten měsíc cca skoro to co na rodičáku, ale půlku výdělku jsem dala za ty jesle). Jezdila jsem učit na 2 dopoledne v týdnu, ještě jsem měla rozvrh takhle speciálně na míru, líp to už ani nešlo.
Nicméně - dcera celý ten rok v jeslích prořvala. Brečela od rána když zjistla že tam jedeme, a brečela do té doby než jsem si ji vyzvedla. Co nejčastěji jsem se ji snažila dávat na hlídání k mé mamce (ta ale dělala na směny a tak to vždycky nebylo možné, navíc to pro mě znamenalo jet ráno skoro o hodinu dřív, protože k mamince to mám úplně na opačnou stranu než do práce (zato jesle byly v místě práce). Nadávala jsem si, že jsem vzala ten úvazek, nicméně školní rok je školní rok a velmi špatně by se to přeorganizovávalo, taky jsem chtěla aby na mě ve firmě nezapoměli a abych pak nemusela začínat odznova, navíc jsem doufala že si třeba dcera zvykne. Nestalo se. Do té doby celkem veselé dítě, od té doby veeeelmi nekolektivní. Školka ve 3 letech problém na 2 měsíce, nyní v 5ti letech už tam sice zůstává bez výrazných protestů, často ale říká že se jí mezi dětmi nelíbí - že jsou moc hlučné, neposlouchají atd..... Se synem jsem to tedy už raději ani nezkoušela (a ani bych to asi reálně nezvládala - odvést starší do školky, mladšího do jeslí, něco odučit a stihnout se vrátit... to je víc práce než užitku a pokud by byl byť 1 z nás nemocný, celý plán jde do háje). Takže jsem si letos dala přesevzetí že vezmu jen práci která mě bude bavit a kterou časově zvládnu. Mám 4 kurzy, 3 odpoledne kdy může hlídat manžel, 1 dopoledne kam můžu brát syna s sebou (mat. centrum). Fungovalo to přesně měsíc, teď má manžel pořád víc a víc práce "v práci", je to hodně nárazové takže mi nemůže ani ráno slíbit jestli odpoledne dorazí včas.... a já sháním sousedku, babičku honím z práce bez předchozí domluvy ačkoli to sama nemám ráda, nebo ruším hodiny a jsem nas.ná protože mi přišlo že vhodněji už jsem to opravdu vymyslet nedokázala a stejně MÁM PROBLÉM PRACOVAT tak, abych nemusela nikoho otravovat a děti by byly hlídané "v rodinném kruhu".... (obě babičky stále pracují, dědečci jakbysmet, teta a strejda - mladší sourozenci mě a manžela - taktéž). Takže babo raď, fakt nevím......
Jo, v období kdy bylo mladší dítě kojenec jsem se s ním nikam necpala (dvě děti jsou opravdu jiná situace než jedno), a snažila se překládat doma...... taky peklíčko - obvykle jsem chtěla pracovat přes noc, jenže kojeně prostě sosá co pár hodin, takže práce stála, spánkový dluh narůstal.....).
Za mě tedy závěr - ano, práce s dětmi lze, ale ve stylu "jde to a dře to" a taky za cenu že zapřáhnu široké daleké okolí a bude mě to stát hodně sil, nervů a peněz...... Tudíž se nedivím, že se do toho leckomu nechce, a nikdy bych si nedovolila někoho "obvinit" že se "jen" fláká na mateřské/rodičovské doma.