Re: román Biomanželka

To je zajímavý.

Mně byl Viewegh taky dřív dost nesympatický, řemeslo sice dobrý, ale z každého románu (teda četla jsem jen dva jsem cítila, jak je sebestředný, trochu jako Páral, brr...

Ale po onom rozhovoru (knížku jsem nečetla) jsem na něj trochu změnila názor, ačkoli jsem taky tak trochu biomanželka, i když ne tak angažovaná jako některé jiné. Jaké utlačování ženy - mně se zdálo, že o zájmech své ženy psal celkem s pochopením, jen s takovým povzdechem, že už těch zájmů je až dost a že ho zase až tolik vlastně nepotřebuje. Psal např., že na něj nemusí čekat s teplou večeří, jen chce trochu zájmu, aby mu dala vědět, ať se o sebe postará.

A co je na tom? Taky občas chci slyšet od muže nějakou pochvalu, ale nemusí to být neustálé nošení na rukou. Pochopím, že přijde některý den pozdě domů, ale ať mi to dá vědět a můžu se podle toho zařídit.

Navíc je přece jen Viewegh už střední až lehce starší generace, takže v tomhle ohledu jsou jeho názory celkem pokročilé. Většina chlapů jeho věku by tu teplou večeři každý večer na stole chtěla a to mamut nemamut