Adventní zamyšlení

Článek vypovídá o strašlivé tragédii několika lidských životů.
Tragédii tím horší, že ní vůbec nemuselo dojít, nebýt jednoho sjetého blba.
Nenavodilo mi to ani myšlenky na zvýšení postihů za řízení pod vlivem čehokoli (např. stres a únava bývají často stejně vražedné, jako návykové látky), nenavodilo mi to ani myšlenky na to, jak vysoký měl být trest pro řidiče, který zabil matku a dítě...

Článek mě přivedl na myšlenku, kolik takových a podobných tragédií se ročně odehraje, nikdo o nich neví, nikdo se nad nimi nepozastaví a lidé, které tragédie zasáhla, se s osudem perou stejně statečně jako tatínek z tohoto příběhu...

Myslím na ty, kteří jsou na tom ještě hůř.
Myslím na ty, kteří budou mít letos skličující a smutné vánoce.
Myslím na ty, kteří musí žít s tím, že "zabili" kvůli dopravní nehodě.
Myslím na ty, kteří budou o vánocích sami.
Myslím na ty, kteří jsou sami většinu života.
Myslím na ty, jimž úraz, neštěstí nebo nemoc vzaly kus života.
Myslím na to, jimž úraz, neštěstí nebo nemoc vzaly jejich blízké.
Myslím na ty, jimž úraz neštěstí nebo nemoc vzaly kus jich samých.
Myslím na všechny, kteří nejsou, nemohou nebo neumí být šťastní.

...a sobecky se modlím, aby nic z toho nepotkalo mě ani nikoho z mé rodiny...