Začarovaný kruh

Mě to přijde příliš zjednodušené. Rodiče se nestarají, neřeší, tolerují, dávají druhou šanci... bla bla bla. Autorka píše z pozice ne-rodiče. Vztah rodič-dítě je v období dospívání velmi křehký a rodič, ač o problému ví, nemá příliš mnoho možností jak ho řešit.

Návštěva odborníků je možná dobrá věc. Teď ještě nějakou skutečně prakticky použitelnou radu, jak tam to dítě nenásilně dostat. Pokud má dítě problém s drogama (nebo s čímkoliv jiným jako anorexie, sebepoškozování...) tak jakýkoliv rodičovský pokus mu odborně pomoci vyhodnotí úplně jinak. Hrozí nebezpečí, že čím více se budeme snažit situaci řešit, tím více se bude zhoršovat, protože dítě bude hledat stále víc útěchy právě v těch drogách.

V první řadě je potřeba začít včas (už při podezření) řešit příčiny problému - tedy obvykle upravit vztahy v rodině, změnit chování vůči ohroženým dětem. Nevyčítat, neřešit jestli si šlehlá a jak dlouho, ale snažit se zjistit proč si šlehlá.