Vidím, že to není jen u nás

U nás pro změnu, když jsem byla konečně po týdnu propuštěna s malou z porodnice, muž týž večer mi halasně oznámil, že má 37,7 a že je nemocný. Přiznám se, že jsem ho ignorovala - měla jsem po císaři a jiných zdravotních komplikací dost starostí se sebou a s mimčem. Cca dva měsíce poté jsem měla 39,9 a zánět průdušek - to přece není problém - a musela jsem se stejně postarat o sebe i o malou.
Předloni v listopadu jsem byla na IVF a bylo mi opravdu zle. Nebyla jsem schopná nic jiného než ležet. Manžel si pro změnu odjel na kongres ODS - naštěstí pomohla máma, aby alespoň bylo postaráno o dcerku. Večer muž přijel z kongresu, v pohodě. Zhruba za hodinu mi oznámil, že má 38 a že je nemocný...
Loni v lednu jsme byli na dovolené v Egyptě - to abych přišla na trochu jiné myšlenky po neúspěšném IVF. Tam mi po týdnu začaly tak hrozné bolesti žaludku a celkově jsem byla mimo, že jsem nemohla pomalu ani chodit. Muž mě ještě seřval a že to prý mám přemoct, jako on, když je nemocný.
Tak to mě opravdu rozesmálo. Po návratu jsem zjistila, že jsem těhotná a opět muž nezklamal. Začal mít prapodivné bolesti v žaludku a ve střevech. To jsem se neudržela a řekla: Tak to přemož - to jsi mi přesně před nedávnem říkal ty, když mě bylo stejně jako je teď tobě. Narozdíl od tebe já na tebe řvát nebudu...
No jo, chlapi. Aspoň že je ještě mnoho jiných kladů, pro které je milujeme...