Re: Předčasně narozené děti

Ahoj, rodila jsem 36+1, syna jsem slyšela jen zabrečet a v mžiku byli všichni pryč i se synem (včetně přítele). Připadala jsem si fakt divně. Pak přišla doktorka a říkala že je ok a že mi jej dají na pokoj, ale než jsem porodila placentu tak přišla znovu, že se mu zhoršilo dýchání a vezmou ho do inkubárotu, tedy mi přinesla jen zabalený uzlíček, kterému jsem pohladila nosánek a byla s ním pryč. Nevím co cítí miminko, ale já se cítila strašně - neměla jsem ani břicho ani dítě a tak tomu bylo celých 7 dní, co byl v inkubátoru, neb dostal nějakou infekci a dýchání se nelepšílo -spíš naopak. Nemusím říkat, že jsem závistivě pozorovala štastné maminky a jejich miminka na oddělení šestinedělí. Za Jakoubkem jsem chodila každé 3 hodiny (někdy mě za ním nepustili - to když měli na JIP nějaké problémy s ošetřením dalších miminek) Ale žádné chování se nekonalo - to jen asi 3x za ten týden. První dny sem jen koukala a další jsem ho aspon hladila. Byla jsem vykulená a vydeptaná prvorodička, dnes už bych se chovala jinak, hlavně bych si vydupala, že ho budu chodit sama krmit a koupat, proste abych s ním byla co nejvýce v kontaktu. Některé sestřičky byli moc skvělé (ty mě drželi nad vodou) ale jiné děti braly jako kusy zboží...a protože malý pomalu pil ze stříkačky, tam mu dokonce zavedla sondu do žaludku, v rychlosti mu to tam hodila a bylo hotovo. Vždycky jsem brečela jako želva. Vlastně celý týden jsem probrečela - čímž jsem si totálně zarazila mléko. Upřímně nevím jak to vnímal Jakoubek, ale mě tento týden naprosto psychicky odrovnal a teprve po cca 2 měsících jsem se začala plně radovat z mateřství. První 2 měsíce jsem byla opravdu na Bohnice. Teď je koubkovi 1,5 roku a je to sladký miláček. Není extra mazlivý, ale je to usměvavý smíšek s vlastími názory kterého miluji nade vše.