Re: Kudy teda vede ta správná cesta?

hm, vidíš, a mě heslo "dělat to pořádně nebo vůbec" absolutně nedává smysl.
Přeci nemusím být špičková horolezkyně na to abych ráda chodila po horách a semtam něco vylezla (s podporou zkušenějších) pro ten zážitek. Přeci nemusím být špičková nebo profi jezdkyně abych si ráda šla zajezdit na koni a ráda se o ně starala. Přeci nemusím být dokonalá kytaristka abych si s kamarády zadrnkala pár songů u ohýnku při opékání buřtíků a svým necvičeným zpěvem si uvolnila trošku emoce....

Jo, možná kdybych tu kytaru po 5ti letech nepověsila na hřebík, mohla jsem dneska TŘEBA taky někde vystupovat. Ale SPÍŠ ne, protože "vrchol" je malej a vejde se tam jen málo těch úplně nejlepších, taky na vrcholku to dost fouká a cesta dolů bývá rychlejší než ta nahoru a taky dost bolí.

Asi máme úplně rozdílné přístupy, já prostě nejsem cílevědomá, kariérista, bažící po obdivu nebo jak to nazvat. Nebaví mě to propracovávání se na vrchol. Ale baví mě zkoušet nové věci, dělat různé věci. A na ty musím mít čas. Ne že maximum svého volného času (nebo profesního) budu věnovat jedné jediné věci. To si nedokážu představit. Někdo to tak má že je mu profese vším, je v tom dobrý, okolí si ho váží - proč ne, je to určitě obdivuhodné. Já to ale určitě nejsem a počítám že takových lidí je víc. A nemyslím si že je to nedostatek talentu či píle, ale prostě chuť žít jinak než jednostranně.