Tak nevím jestli nejsem chlap

ale doposud jsem se považovala za ženu, po dvou zpackaných porodech v porodnici jsem díky knize pana Marka našla důvěru ve schopnost svého těla a prožila domácí porod, který jsem si po 4 letech ještě jednou zopakovala. Názory pana Marka považuji uričtě za "přitažené za vlasy" ale občas mě přinutí se nad sebou jakožto ženou zamyslet.

v článku zmiňovaný ČICH - tak tedy v porodnici, po prvním porodu kdy mi syna přinesly ukázat ve 22 hod potmě, zabaleného, vykoupaného navoněného tak jako každé jiné novorozeně těžko bych ráno mezi miminkama hledala to svoje..... druhý syn se narodil za denního světla ale na svůj čich bych se asi také nespoléhala..... Navíc po komplikacích při porodu jsem byla vděčná porodníkům za jejich pomoc a za záchranu života mého i života dítěte.

Avšak ČICH - po domácích porodech tedy fungoval maximálně, první dcerku jsem po porodu nekoupala, narodila se "na suchu" dokonce v porodní pozici diskutabilní - vleže na zádech a zůstala se mnou v pelíšku celý den. Druhá dcera se narodila ve vaně a první 3 hodiny života strávila ve vodě a v mé náruči takže jsem se jí "načuchala, napusinkovala a namazlila" dosytosti. 100% jsem své dcerky poznala po vůni a po pár týdnech když tu a tam zaplakaly tak jsem s určitostí věděla že pláče moje dítko.

Nepovažuji se za fanynku pana Marka a určitě ho "neživím" koupila jsem si 1 jeho knihu před 9-ti lety což je myslím, mizivý příspěvek do jeho rodinného rozpočtu.

Vzhledem k tomu, že mám 4 díka a každé jsem 2-3 roky kojila, prokojila jsem skoro 10 let a na kojení nedám dopustit. Bolest v prsou po porodu jsem překonala s úsměvem, 2x prodělaný zánět jsem protrpěla ale chápala jsem to jako běžné onemocnění s vysokou teplotou. Díky tak dlouhému kojení jsem se vyhnula "nepříjemnostem" jako menstruace, a s tím související PMS. V posledních měsících už se v naší domácnosti PMS zabydlel a já ho nezvládám, jsem výbušná, vzteklá, zlá, protivná, citlivá, plačtivá....partner můj stav snad chápe, ale směje se mi což mě ještě víc rozběsní ale vím, že se v jeho náruči můžu bezdůvodně vybrečet a také vím, že když moje touha po tom, někoho zbít bude neudržitelná, mohu se vybít na něm, on má podstatně větší sílu a ubrání se mi.

Ze své tělesné schránky, 165 cm vysoké, která se z 50 kg které jsem měla před prvním dítkem, nyní díky 4 těhotenstvím, sedavému zaměstnání a mému obžerství ustálila na 68 kg jsem chvílemi nešťastná ale ne natolik, abych se přinutila s tím něco dělat. Mému partnerovi to nevadí, naopak mě neustále utěšuje, že se mu "to" líbí a v žádném případě by neměnil.

Tak nevím, článek pana Marka mě tolik nerozběsnil ani feministicky nepopudil proti chlapovi - který si dovoluje radit ženám jak mají rodit. Cítím se být ženou, matkou, rodičkou, milenkou, navíc jsem měla to štěstí, že jsem zažila nádherný orgasmický porod, se vším co přináší, nebýt pana Marka a jeho knihy kterou jsem ve správnou chvíli dostala do ruky, asi bych dnes měla jiný názor.....
Štěstí, radost ale i bolesta a starosti patří k životu.