Re: škoda

Někdy jsou překážkou rozvoje dítěte rodiče, jindy málo schopní kantoři (v praxi jsem potkala obojí). Lze se divit kantorovi, že si po létech bojů nechce dál přidělávat práci? Ano, někdy to zní děsivě, ale pokud je hlavní odměnou kantora jen úsměv ředitele, tak ho naprosto chápu. A stejně tak chápu i rodiče, který chce to nejlepší pro svoje dítě, ale narazí na zeď nepochopení. Nicméně kdybych byla XX let ve školství a měla s mnoha věcmi jen práci navíc, taky bych se ji po létech praxe snažila přehrát jinam, přesně řečeno: snažila bych se dítě, se kterým je hooodně práce, přesunout do jiné třídy, do jiné školy. A co mluvím s letitými kantory, co jsou dneska v důchodu, taky je jim kolikrát líto, že z dětí nevykřesali všechno, co se dalo, protože častokrát bojovali s větrnými mlýny. Tu se zakladatelem školy, tu s rodiči. Jak se mám dívat např. na rodiče, kteří nechají nadané dítě poflakovat tak, že skončí se základním vzděláním? Pokud chcete dámy, tleskejte, dítko dosáhlo svého, nemuselo se učit, nechává se ve 30 živit rodiči, má báječný život. Docela chápu zklamání učitelky, která bojovala, aby mělo aspoň maturitu, i když mělo na daleko víc. No jo, rodiče pro něj chtěli to nejlepší, tak toho dosáhli, že? Hlavně že je kantor blbec, protože chtěl, aby dítě své nadání rozvinulo, on chtěl, aby dítě po celý život PRACOVALO. Takové kantory je třeba zašlapat, suspendovat a ještě na ně naplivat, oni si totiž bláhově mysleli, že chtělí pro dítě to nejlepší. Celoživotní práce asi není to nejlepší, nejlepší je nechat živit se rodiči.
No nic, končím, takováto debata fakt nemá smysl.