Re: Nesouhlas

Ja si taky myslim,ze je to hodne individualni.Nekdo sekne s kourenim ze dne na den,nekdo k tomu potrebuje ruzne terapie,naplasti atd.Ja jsem prestala kourit 3x v zivote.A i mi psychicke rozpolozeni hodne ukazalo jak se co ma.Poprve me tatka ,,nacapal,, kourit kdyz mi bylo 17 let.To mi rekl,ze jeste jednou to uvidi,polame mi ruce (v zivote by toho nebyl schopny ale nesnasel to u nasi mamky) to se mi prestavalo horko tezko,protoze jsem to sama nechtela.Asi tri mesice jsem mela krizi.Pak nekdy po 18 jsem zacala znovu kourit,to uz jsem byla plnoleta a nasla jsem si partnera,jehoz tatinek nedavno zemrel na rakovinu prave kvuli koureni.Nikdo mi nic nevycital,ale v jejich nekuracke rodine se samyma nekurakama jsem se citila blbe,kdyz jsem prisla z venku a slo to ze me citit,ze jim to asi musi byt neprijemne,tak to jsem s tim sekla po druhe,ale doslo mi,ze casem,treba i ja si muzu timto prispet k neake zakerne nemoci,tak to jsem prestala a citila jsem se lepe.Potrti jsem presatla kourit,kdyz jsem otehotnela s prvni dcerou a to jsem nad nicim ani neuvazovala a bylo mi tak zle ze zacatku tehotenstvi,ze jsem se na cigaretu nemohla ani podivat.Tak to se mi taky prestavalo snadno,jen az jsem malou prestala kojit,zase me uchvatila ta ,,vune,, cigaret a zase kourim.ted se znovu snazim prestat,ale nejde to tak hladce jak jsem cekala.Normalne jsem vzdy kourila tak krabicku denne.Ted mam dny,kdy vykourim 3 cigarety ale taky dny,kdy bych jich vykourila i 20 kdybych se nedrzela.Maximalne to drzim na tech 10-12 denne,ale vzdy se snazim co nejmene.A nedokazu se odhodlat k tomu prestat ze dne na den.