Je to vždy stejné?

Nevím sice, kdo je autorem článku, jakou má kvalifikaci a jak podrobně zkoumal návrh zákona, ale musím v mnohém nesouhlasit.
Mám bratra, který je adoptovaný. Rodiče si podali žádost a museli podstoupit spoustu papírování a testů (psychologický test z roku 1970 apod.), ač měli uř dvě téměř dospělé dcery. Chápu, že se rodina a její zázemí musí prověřit, ale možná než spoustu papíru, měl si někdo promluvit se mnou a mou sestrou a věděli by dost o tom, zda jsou naši schopni vychovávat dítě, ale dobrá.
Proč se však navrhuje zákon tak složitý, kdy se hledají pěstounské rodiny, které stát musí platit, když čekací doba na dítě do adopce je tři roky a déle? Proč se raději nezmění nesmyslné zákony o odebrání práv na dítě biologickým rodičům a děti nejsou umisťovány do stabilních rodin, kde to stát nestojí ani korunu a děti i náhradní rodiče mají jistotu, že se na ně biologičtí rodiče dítěte nebudou jednoho dne dobývat?
A ještě k negativnímu hodnocení ústavů: spolupracujeme s dětským domovem a dětským centrem a mohu říci, že se zde mají děti lépe, něž v leckteré rodině. Obě ředitelky jsou schopné sehnat mnoho dotací, děti chodí do kroužků, jezdí na tábory, hory, k moři apod. V dětském domově na osm dětí připadá vychovatelka, vychovatel a pomocná pracovnice, což není zrovna málo. Takováto větší rodina má k dispozici obývací pokoj, kuchyň , koupelnu atd. děti mají ložnice maximálně po dvou. DD má čtyři takové rodiny, které se mohou scházet v hale, kde společně slaví Vánoce apod. Myslím, že málokdo má tolik prostoru jako oni. Věnují se jim odborní pracovníci, což je dle mého názoru důležité, protože z rodin přicházejí děti zaostalé, psychicky na dně... Zvládne běžný člověk dítě nekomunikující, zaostalé, které bylo např. týrané a nikomu nevěří. Myslím si, že nikoli.
Proto jsem proti zrušení dětských center, ke kterému mělo dojít podle nového zákona. Je důležité děti na novou rodinu připravit a především, by nová rodina měla být jedinou a poslední, aby dítě vědělo, kde je doma.