a manžel nechápe, že chodím domů tak zbita...

a to přeneseně, někdy i doslova. Když jsem vlastně v půl druhé doma.
Hezké zachycení dané práce, taky ji dělám. Já osobně se potácím pravidělně mezi pocity hrozného zmaru, když např. děcko má problémy doma- a totálně se nám rozveze ve škole, a pocity totální euforie, když se někam posunem. To mám pocit, že mám nejlepší povolání na světě.
Hnus všech hnusů je ovšem to, jak se hnulo s prací asistentů pedagoga na soukromé škole. Asistent pedagoga je na tom stejně jak učitel, dobře, nemá tolik papírování, ale jede v tom se mnou-pedagogem...a za to jim pokrátili prachy, které už tak jsou za tuhle práci směšné, směšné, směšné. Je to cílená likvidace daných zařízení? Já osobně pro to nemám jiné vysvětlení.