Děti a "chtíč"

Tohle je vždy těžké téma, ani spousta dospělých se s finančním hospodařením nevyrovnává dobře, natož děti, které ještě tak dobře nechápou hodnotu peněz.
I mé děti chodí z kolektivu vrstevníků s tím, že ten kamarád má tohle a tamten ono. Snažím se jim vysvětlit, že každý má určitou sumu peněz, které může utratit. Nejdřív musí pořídit to nutné - zaplatit nájem, elektřinu, vodu, jídlo, oblečení, družinu, kroužky apod. Potom nějaké peníze zbudou a ty se mohou utrati za to, co bychom rádi, ale nemůžeme mít všechno, to nemůže nikdo, musíme se rozhodnout, čemu dáme přednost. Můžeme nakoupit spoustu hraček, každému mobil (zatím není nutností, byl by pouhou hračkou), PSP... nebo taky tyhle věci kupovat nemusíme a zbude nám na větší kolo, sálovky do florbalu, hory a zimní výbavu... Děti jsou naštěstí sportovně založené, a tak dávají (zatím) sportovnímu vybavení přednost. Navíc jsme v malém bytě, kde i děti samy uznávají, že spousta hraček by jednoduše nebyla kam dát.