Fungující babičku, bábulenku, bábinku

jsem neměla. Žijící ano, ale jedna byla přestárlá paní, co neměla sílu na nic a nepamatovala si ani moje jméno a druhá trošku sobec, nejevila zájem. Ta druhá žije doteď, viděli jsme se naposledy, když mi byly 3. Když jí máti potká, tak si stěžuje, že jí vnuci (2 kluci z otcova dalšího manželství) moc nenavštěvují a na mě se ani nezeptá. Doteď nechápu hloubku vztahů babička - vnouče, pořád potlačuju pocit, že se mi naprosto cizí ženská (tchyně) míchá do výchovy, nemám to babičkovství zažité, mámě taky nikdo do výchovy nemluvil, mě nikdo jiný nevychovával. Jsem ráda, že si na Rodině můžu přečíst, jak to funguje jinde. Že "rozmazlovací" babičky a babičky, nastavily pravidla úplně jiná, než rodiče a jedou si podle svého jsou vlastně úplně normální, takže není důvod se kvůli tomu zas až tak vztekat.