Nemám ráda své děti stejně

Nemůžu říct, že bych měla některé z dětí raději, ale u každého je to jiná láska. Nejstarší jsem milovala už v těhotenství a když se narodila, prostě ta láska pokračovala, bylo to a je stejně samozřejmé jako dýchání. Když jsem čekala druhé, ta automatická láska se jsem nějak neobjevila - těšila jsem se, ale bylo to prostě jiné. Možná i tím, že až do 8. měsíce jsem děsně zvracela a bylo mi zle. Bála jsem se, jestli se to po porodu změní, měla jsem strach, že nebudu své druhé dítě milovat tak jako to první. A bylo to tak. Ovšem syn byl tak úžasný, že si mě prostě postupně získal. A po krátkém čase "už spolu" jsem ho milovala stejně intenzivně jako starší dceru. Když jsem čekala třetí, byla jsem zvědavá, jak to bude. Během těhotenství moc času na nějaké rozjímání nebylo. Když se pak narodila, a já ji na sále uviděla, bylo to jako blesk - prostě jsem se zamilovala...
A tak prostě nemůžu říct, že je mám ráda všechny stejně - ta láska je ke každému jiná, ale není ani větší ani menší, je prostě jiná...