Re: proč?????

Dva porody, každý v jiné porodnici. První porod ... režim dne asi tak, jak popisuješ. Na sestry na šestinedělí jsem měla štěstí, měla jsem tu dobrou část, byly milé, snažily se, co jim nastavený režim dovolil. Díky návalu porodů jsem měla "čest" poznat i tu druhou část :/ , dostaly mě do slušného splínu.
Druhý porod ... na šestinedělí jsem jen zírala. Velká vizita hned ráno po porodu (malý se narodil va 3 ráno), primář přeje dobrou chuť k snídani a prosí, ať nevstáváme od stolu, nechá si od ošetřující lékařky povykládat co a jak, ptá se na problémy ... žádné nejsou, rozloučí se a s úsměvem odchází. Malý první den prozvracel, lékařům to večer dělá starosti, noční směna (dětská) ho přijde zkontrolovat na pokoj. V klidu, bez stresu. Nelíbí se mu to, obává se dehydratace, DOMLUVÍME se na kontrolním odběru. Vizita dítěte se dělá na sesterně, sestra přijde pozvat k vizitě, kojím ... s úsměvem říká "jé, vy zrovna papáte, až dokojíte, přijďte mi prosím s miminkem na vizitu. Nespěchejte, zavolám si zatím maminku s miminkem z druhého pokoje". Druhé dítě spí od prvního dne se mnou v posteli ... sestra odpoledne opatrně nakukuje přes moje rameno, vzbudí mě tím, omlouvá se, že jen kontroluje miminko, a ptá se, zda je vše v pořádku. Je. Ani si nepamatuji, v kolik hodin uklízeli, nějak mě to nerušilo :) Kontrola "spodku"? Těsně před propuštěním, a ještě po domluvě, zda ano nebo ne (já chtěla, byla jsem šitá, a chtěla jsem mít jistotu, že je to v pořádku) pouze ošetřující lékařka, na pokoji jsme byly 2 maminky, takže zatažená plenta, mluvila potichu...v rámci možností diskrétnost. Za celou dobu pobytu na 6-ti nedělí jsem se nesetkala s tím, že by mi někdo oznámil, že udělá to nebo ono. Vždy mi nejprve řekli, co by bylo potřeba, a domlouvali jsme se co a jak. Ať už se to týkalo dítěte nebo mě. Malý byl zdravý, neřešilo se nic akutního.
Nebylo tam vše 100%, je to malá porodnice, bojují s nedostatkem peněz, mají starší vybavení, hodila by se tam rekonstrukce sociálního zařízení, hodilo by se víc pokojů, ale ten personál!!!! Od primáře, přes naprosto úžasnou ošetřující lékařku (tak empatického lékaře jsem za posledních 10 let v nemocnici nepotkala) až po sestry a sanitářky. Všichni respektovali přání rodičů, všichni se maximálně snažili nechat klid a soukromí.
Takže, když se chce, jde to i u nás. Nebo alespoň šlo ... Krnov 2010