6.6.2013 6:49:32 .kili.
Re: Blbost
- "mnoho věcí nemá jednu jedinou správnou objektivní realitu, "
Objektivní realita existuje nezávisle na našem vědomí. Skutečnost je jen jedna.
- "jde o různé úhly nazírání na ni. "
to také. A to je věc poznání. Názor (mínění, soud, přesvědčení, pojetí) náleží kategorii vědomí, kdežto skutečnost kategorii hmoty. Cestou od skutečnosti k jejímu odrazu, tedy k vědomí, jke poznání (a tedy i poznávání).
- "v této diskuzi jde především o to, jaký má kdo názor na danou věc, objektivní realita (odložení dítěte za daných okolností a následná medializace) se tím nijak nezmění."
tak nějak, ba nejen v této diskusi žel jde o názory a ne o skutečnost a o její poznání. Nicméně, změna (a stejně tak využití) skutečnosti bez jejího poznání možná není. Diskuse zda červená je hezčí než šedá, je diskusí o subjekzivním vnímání, nijak nezmění barvy a ikdyž nezmění vnímání, nijak to nevadí (tedy pokus si při tom diskutující nevyškrábou oči), krása je ryze subjektivní pocit, individiuální vnímání, a zaplaťbůh, že to tak je. Jinak by to bylo v případě, zda k signalisaci je lepší červená nebo šedá a ať si je vnímá kdo chce jak chce.
Zde jsou dvě skutečnosti : odložení dítka (toho jednoho konkretího) a způsob zveřejnění. Diskutující včetně ne do těchto skutečností vkládají svá vnímání,
ryze subjektivní, ale i výklady a soudy, což jsou věci spojené s objektivní reralitou (např. se společenskýminebo právními normami). Pocity nejsou vyvratitelné, soudy ano - jestli je někomu té ženy líto nebo není, to je pocit, ten není možno objektivně zpochybnit, jestli ta žena učinila něco správně nebo ne, to je soud (úsudek), ten zpochybnit lze. Jestli novinářská žumpa zpravuje o odložení dítka, pak činí svou práci, jestli k tomu dodává ilustrace a odkrývá identitu, pak tyje z neštěstí jiných, neboť ani jedno ani druhé není ke zpráv+ě nezbytné, kdežto činí záměrně sensaci. Nejde o zprávu o potulujícím se vrahovi, kterého zveřejněná identita by pomohla lidem při ochraně před ním (a že ten zločinec by byl právě tou žumpou všelijak chráněn, neboť ta práva....že).
Nic proti pocitům, dost k důvodu a způsobu jejich zveřejnění. Niuc proti popisu, dost proti odsudku. Na druhé straně, kdyby lidé říkali jen to, co skutečně vědí, bylo by vůkol děsivé ticho.
Odpovědět