Výstižný článek

Souhlasím s článkem, podle mě je velmi povedený. Autorka pojmenovala to, co jsem už v porodnici, a to i s druhým dítětem, tak nějak cítila, ale plně si neuvědomovala a sice to přebírání rodičovství personálem (nebo jak to přesně nazvala), kdy jsem se bála udělat to a to, aby to náhodou nebylo špatně a opravdu jsem se bála, aby malá nehubla a pustili nás už domů a přitom držet nás tam přece nikdo nemohl... S prvním jsem se nechala zblbnout úplně, to jsme taky byli jen na umělém mléku a 3 dny po návratu z porodnice jsme jen plně kojili, prostě stres z porodnice, zastrašování a hlavně TA NEJISTOTA udělaly své a doma už bylo všechno jinak. Ale taky souhlasím s níže uvedeným, že kojení někdy až moc řeší a když to pak té mamině nejde nebo má problémy,tak to dlouho nese jako velké selhání, já se tím trápila pak ještě hodně dlouho. Taky jsem se nechala zblbnout i tím, že KDO NEKOJÍ NENÍ MATKA. No prostě jsem ta nejistá matka, klidně to přiznám, co si vyčítá kde co. U druhého to beru trochu s nadhledem. Co se týká těch vyšetření, když jsem odmítla "předražené" vyšetření ve 12. týdnu, doktor si to nechal ode mne důležitě podepsat do karty, abych měla ještě větší pocit, že jsem odmítla něco, co mohlo zavčas odhalit vady. Ale v tomhle naštěstí nejistá nejsem , ačkoliv věřím, že některé budoucí maminky by to vystrašilo natolik, že by nakonec vyšetření radši podstoupily.