Re: Podobné články nemám vůbec ráda

Taky jsem článek nějak nepochopila - jako, že se děti v Keni mají lépe a jsou zodpovědnější ke své rodině? Případně přátelští k cizincům? A pak je tam to video s čuchajícími dětmi k lepidlům, které prostě čuchají, protože není nikdo, kdo by jim to zakázal?
Ano, jsme jiní - je to dáno historií, podnebím a asi i genetikou národa. Děti máme trochu "jiné", protože přez dostupnost zdravotní péče zde hrozí mnoho jiných nebezpečí, musíme je více hlídat. Kdybychom to nedělali, brzo by na nás přišla minimálně sociálka. Není pravda, že zde nepobíhají party dětí - po Praze to zkrátka nejde, jako v každém jiném velkoměstě (akdyž ano, jde spíš o nežádoucí gangy), ale v menších městech a na vsi děti pobíhají úplně běžně i dneska. Ikdyž rodiče je mnohem více hlídají než to bývalo dřív - to je prostě nutnost.
Možná chtěla autorka jen srovnat dva světy dětí a přirozeně tíhne k tomu, co zažila ona jako šťastné dětství...
A samozřejmě, všude jinde se děti i dospělí diví jiné barvě pleti, v číně lidi tahají bělochy za chlupy na rukou, protože to neznají a i v Keni svítí běloch na dálku a budí pozornost minimálně dětí. Možná jsou zvyklí na nejrůznější charitativní pracovníky, ale na tom není přece nic divného, když se dítě diví jiné barvě pleti. Zažila jsem to i v USA - 4 letka se ptala své chůvy, jestli jí pán bůh zašpinil obličej - a tam je černochů habakuk!