7.10.2013 9:19:18 Filip T.
Re: Společnost nemocná kapitalismem
Předesílám, že v USA jsem nikdy nebyl. Poměrně dost lidí, kteří tam strávili rok a více, žili tam, někteří studovali, většinou ale pracovali a vydělávali, mi svůj pobyt docela obšírně popisovali.
"Hodnota člověka se poměřuje pouze schopností vydělat peníze.. hodně peněz." Podle toho, co jsem slyšel, se v USA opravdu míra úspěchu v zaměstnání do značné míry poměřuje vydělanými penězi. Je to ale dáno i tím, že se tam možná více pracovní úspěch (a úsilí, nasazení) víc odměňují. Je tam méně odměňování za odsezené roky, víc za konkrétní přispění. Nechci to idealizovat, ale přístup se asi trochu liší, takže výše platu může někdy být opravdu spíš měřítkem pracovního úspěchu, než u nás.
Dál - vyšlo mi z toho, že pokud někdo dělá popeláře, je to neúspěchem a životní prohrou (co z něj je) častěj spíš v českých než v amerických očích. V USA je prý konkrétně popelář prý prostě práce jako spousta jiných. Soused popelář je prostě soused. Jistě, jsou tam "lepší" a "horší" čtvrti a ulice, ale v těch běžných je kastování podle způsobu obživy dost možná méně než u nás.
Obecně se v USA asi víc cení práce než u nás, myslím práce jako taková, sama o sobě (trochu jako v té Písni práce). Což může vypadat paradoxně, v takové baště liberálního kapitalismu. Ale ještě mnohem víc se prý práce cení třeba ve stále oficiálně socialistickém komunistickém Vietnamu, tam člověku, který by se záměrně snažil nepracovat, nevydělávat, hrozí vyobcování z rodiny... Ale hodnota člověka se v USA asi přece jen nepoměřuje schopností vydělat hodně peněz, ale i ochotou pracovat. A fakt nevím, jestli máme vinit Ameriku z toho, že odtamtud k nám přišlo to hodnocení lidí podle schopnosti vydělat hodně peněz - osobně jsem přesvědčený, že to je naše vlastní, vnitřní záležitost. To u nás to hodně lidí dělá a dělalo už 80. letech, když jsem dospíval.
Na závěr - americký sen už prý asi hodně vyvanul, podle některých je v klinické smrti a platí jen pro lidi odjinud, kteří tam přijeli dočasně za výdělkem (nejen pro dotyčné Čechy, ale třeba pro Uzbeky, kteří tam jezdili cca na 2-3 roky, dělali dvě zaměstnání najednou, za výdělek postavili doma dům pro sebe i pro všechny děti, o které se zatím starala matka a prarodiče, plus dost na to, aby z toho ještě dlouhou dobu všichni žili, možná dokud nepojednou podobně vydělávat zase děti...). Jistě, pořád jsou obory, kde se dá udělat díra do světa, ale hrdlo je zúžené. Hodně Američanů si původní americký sen (tvrdě pracovat, hodně vydělat a mít úspěch) zaměňuje už třeba se snem typu vyhrát v loterii (jako je to často třeba u nás). Takže možná by se z pohledu Američana dalo říct, že bohužel to z Evropy došlo už i sem k nám (tj. snaha dostat se k něčemu bezpracně, místo úsilí vydělat si prací).
Odpovědět