čtení pohádek

Neznám nic hezčího, než si večer sednout k postýlkám dětí, vzít do ruky pohádkovou knížku a předčítat. Dělali jsme to tak u svých dětí, milují to i naše vnoučata. Praktikujeme to tak zhruba od půl roku dítěte. Samozřejmě, že dítě v tom věku ještě pohádce nerozumí, ale stal se z toho rituál a lidský hlas má uklidňující účinek. Chce to jenom vytrvat. Čtečky knih to nenahradí, my potřebujeme listovat a vidět, kolik toho ještě zbývá do konce knížky.