trochu zmatku

Potřeba asistenční péče u dětí se spec.potřebami není třeba zpochybňovat. Avšak obraz, který předkládá článek je trochu zkreslený. Jak by bylo krásné, kdyby všichni potřební měli své asistenty, jak je nám to předkládáno v proklamacích o rovném přístupu ke vzdělání. Osobně hledám problém v paskvilech zákonů. Jde o kompetence. Asistent pedagoga poskytuje asistenci po dobu vyučování. Podléhá MŠMT, o jeho přidělení žádá ředitel školy. To samé MŠMT by ho mělo i platit. Osobní asistent poskytuje pomoc mimo vyučování, spadá pod MPSV a na jeho plat je určen příspěvek na péči, který pobírá člověk, potřebný této asistence. Tolik litera zákona. A začíná lidová tvořivost. kdo bude peníze na pedagogické asistenty přidělovat, jaksi není moc jasné. Nějak se předpokládá, že škola ze svého rozpočtu. Ten je ovšem mnohdy napjat k prasknutí. Nastávají tak situace, že pedagogický asistent má úvazek, tedy i plat (už tak dost nevalný, vzhledem k práci), zkrácený o přestávky, neboť,prý logicky, o přestávce není vyučování.A asistentů na škole ani není takový počet, jaký by potřeby saturoval.Ale co s dětmi? Ano je možnost,aby o přestávce byl ped.asistent asistentem osobním, tedy placen rodiči. Pak ale mohou peníze z příspěvku na péči chybět jinde.Jsem pro,aby ped.asistenty dělali plnohodnotní vystudovaní speciální pedagogové.Je jich dost,ale kdo z nich to půjde dělat za ty peníze? Ti lidé mají také své rodiny. Je krásné, když to berou jako poslání, ale v rodině, ve které jsou dva asistenti, si pak mohou pod mostem při ohřevu vody z potoka na ohníčku k večeři vyprávět o tom, jak jsou rádi, že vykonávají tuto práci a jak je to naplňuje. A kde najde škola finance na jejich adekvátní ohodnocení? To jsou otázky, na které by si měli kompetentní orgány měli odpovědět.