Tohle mne vždycky vytočí.

Nechápu nač bránit nějaký vztah, odpouštět nevěru, hrát si na spokojené manželství, které je vlastně už stejně v háji, když je tam nějaká nevěra či snad ještě něco horšího. Kurňa lidi, žijete jen jednou, sňatek a vůbec to celé s tím bylo vymyšleno cirkví, která potřebovala mít vše pod kontrolou, kolik je v rodině děti, člověk nikdy od přírody nebyl monogamní. Pokud se někdo zamiluje, k čemu uměle udržovat vztah, jen proto že mám full servis, jen proto abych řekla, že jsem vdaná, nebylo by vám kolikrát lépe, kdyby jste byli opravdu zamilovaní, jasně budete mi všichni namítat děti, ale ty jsou ve výsledku největší sobci. Až budou jednoho dne odcházet z domu, neřeknou maminko, tatínku, děkuju, že jste nebyli šťastní a když jsem byla malá. Ale hold každý svého strůjce štěstí a navíc, člověk v životě nejvíce lituje toho co neudělal, než toho co udělal. PS: pokud se stejně jednou z nějakého důvodu rozbije hrneček, už nikdy nebude jako dřív...