Re: ach jo

Dandax, dceři bude letos 30 let, už si pár let vydělává, takže už lepší.
Podle toho, co píšeš, máš dítě mladší.
Sociálka ale byla fakt na zabití. U nás dopadla kontrola ze sociálky tak, že jsem ji vyhodila a šla si na ni k jejímu vedoucímu stěžovat. Neskutečná buzerace. Já už to tu dávala k dobru, ale ona byla jak z minulého století. "Má dítě vlastní knihovničku?" "Ano". "Proč v ní má jen 10 knížek?" A už byl v protokolu mínus. Že volně může do knihovny rodinné, kde bylo knížek dost, nehledě na to, že jsem na knížky neměla paníze, abych je kupovala a taky jsem je neměla kam dávat. Takže jsem měla průkazku do okresní knihovny, dítko do dětského oddělení. Že si z knihovny dítko půjčí cca 200-300 knížek ročně, to zhltá, že od 2 let věku (!!) vyhrává pravidelně soutěž o nejlepšího čtenáře - to ji nezajímalo!!! Hlavně že jsem měla mínus za to, že dítě má v knihovničce JEN 10 knížek. A taky jsem k tomu nafasovala poznámku, že nedbám dostatečně na psychický rozvoj dítěte. Nebo další: dítko dostalo k večeři doma pečenou bábovku s kakaem z domácího mléka. Nad tím se ofrlovala, že to není pro dítě vhodná večeře a jestli mi něco říká skladba jídelníčku. Kdybych s ní netrávila celé odpoledne, kdy mi kontrolovala kdeco a buzerovala mne za kdecop, mohla jsem i uvařit. Bydlely jsme totiž s dceru samy, takže nějaká babička se fakt nekonala. To už mi ruply nervy a začale jsem se ptát: "Vy jste přibližně v mém věku, taky máte děti, že?" "Ano, dvě." "A když jste u mne na kontrole, kde ty děti jsou?" "U babičky." "Prima, máte aspoň babiču, tu já nemám. Co budou mít Vaše děti dneska k večeři?" "Babička jim asi namaže chleba s máslem..." A VEN!!! JÁ upekla dítku bábovku, JEJÍM dětem dá babička chleba s máslem! Ruply mi nervy a vyhodila jsem ji. Druhý den jsem si šla stěžovat, že ne na mne, ale na ni by měla přijít kontrola ze sociálky! Co mne má co buzerovat za bábovku, když její děti mají k večeři chleba s máslem! Já byla tak nasr***aná, že mne musel vedoucí sociálky dost krotit. Ale fakt je, že od té doby u nás nikdy nikdo nebyl a o několika letech, když jsem zase potřebovala na sociálce nějaké potvrzení, tak mne žádaly abych požádala soud o zrušení soudního dohledu nad výchovou dítěte (to mi nechal dát ex při rozvodu, aby se mi pomstil za to, že jsem se s ním rozvedla), že u nás je stejně všechno v pořádku. Já na to, že mi to je jedno, že mám nějaký soudní dohled, prootže k nám stejně nikdo nechodí. "No, víte, my bychom k vám měli chodit každého půl roku." "Tak proč k nám nechodíte?" "U vás je všechno v pořádku a my se zaměřujeme hlavně na ty, kdo dohled potřebují nebo kde je nějaký problém." "Tak když je u nás všechno v pořádku, tak proč o zrušení soudního dohledu nepožádáte Vy? To musím já? Proč já?" A bylo hotovo. Dál k nám nechodily a pak naštěstí dítko překročilo 18 let, takže soudní dohled padnul. Ale jak dodneška slyším slovo "sociálka", otvírá se mi kudla v kapse. To nebyla pomoc člověku v nouzi, ale buzerace nejvyššího kalibru. A soudy a vymáhání výživného bylo totéž v bleděmodrém, jen v jiné instituci.