Krátké, ale pěkné připomenutí

V poslední době se mi velice často objevuje v hlavě myšlenka, kterou lze těžko vyjádřit slovy. Něco jako "Teď jsi, tví blízcí teď jsou, teď je svět takový, jaký je... ale zanedlouho to může být jinak. Tak Buď Teď (a nezaobírej se kravinama)". Těch pět věcí, ano, to bude to, co často děláme jinak, než bychom chtěli. Žít podle sebe a dovolit si být šťastná, s tím nemám problém. Ale odvahu vyjádřit city, a třeba otevřít staré rány a vyléčit je, aby se vztahy urovnaly, té mám málo. A ztrácím přátele, někdy kvůli nějaké neshodě, ale velice často, že "není čas" a ztratím kontakt - tím víc, jak můj život začíná být dlouhý, a jak se stěhuju z místa na místo. A přitom jsem vždycky měla dojem, že mám dobrých přátel málo. Méně pracovat (a více být s dětmi), to si musím občas připomenout, i když jde jen o práci doma a kolem domu (méně pracovat pro někoho, s tím už asi taky problém mít nebudu :))