Přehnaná ochrana

Chápu, že ve městě je to problém. Ale taky mám zkušenosti, jak mě cizí lidé prudili, že moji kluci lezou po stromě, šplhají po zábradlí, hrajou si s klackama nebo jenom rychle běhají (v parku). Co když se jim prý něco stane?! A svádějí ty jejich hodné dětičky k podobným vylomeninám. A ty si pak můžou umazat značkové oblečky, nebo, nedej bože si odřou kolínko. V družině se nic nesmí, protože rodiče si nepřejí, aby jejich miláčci měli mokré boty, špinavé kalhoty apod. Když lezou po stromě nebo se honí po louce je oheň na střeše (můžou spadnout, uženou se). Když jsem byla malá, tak mělo skoro každé dítě modřiny, šrámy, odřená kolena, mokré boty, roztrhané a špinavé tepláky. Dneska, když má klučina škrábnutí od větvičky, tak z toho rodiče šílí, a rozjede se vyšetřování, kdože za to může. A družinářka má průšvih. Takže radši nažene děti do třídy a pustí jim film nebo je drží na oploceném hrišti, kde můžou tak akorát lézt pořád dokola po průlezce. K dětství prostě patří i určitá míra rizika. Prostě spadneš a natlučeš si - příště budeš chytřejší, a buď tam nepolezeš, nebo budeš opatrnější. Děti jsou dneska hrozně nešikovné z toho důvodu, že na ně sice nemáme čas, ale ochraňujeme je přespříliš.