Re: No...

To je mi líto.

Psal jsem to jako rozvíjení tvého příspěvku.

S tím, že se ženy (koneckonců i muži) srovnávají navzájem hlavně v rámci svojí sociální skupiny, jsi myslím trefila hřebík na hlavičku. K tomu bych jenom dodal, že konkrétně třeba v řídících funkcích jsou požadavky na tělesný vzhled velmi silné u mužů i u žen, ale většinou jde o převážně mužské prostředí, ženy, které se do něj snaží proniknout, jsou potom pod nadprůměrným tlakem.

A ještě: ona nespokojenost může souviset přímo, ale taky nepřímo. Zaměstnaná žena usilující o kariéru může mít méně času na vztah, současně je vztah pod větším tlakem - např. partner už chce děti, ona ještě ne. Omezenější je výběr partnerů - užší sociální skupina, výrazně omezovat může případně vyšší věk ženy. To všechno na jedné straně nahrává tomu, aby se žena snažila o co nejlepší vzhled, a současně, na druhé straně, přináší trvalý, těžko řešitelný stres, tedy dlouhodobou nespokojenost. Nespokojenost i péče o postavu tedy nemusejí nutně vyplývat jedno z druhého, ale mít společnou příčinu.

Já jsem nemyslela nízké nároky v tom smyslu, že vezmou za vděk každým joudou. Ale že v partnerství mají méně tendenci hledat chyby, problémy a mohou se cítit spokojenější, než ženy školené k provádění neustálých analýz. A pak je tam taky ten fakt, že v nižších sociálních vrstvách je obezita častější, někde to může být dokonce norma, takže z vyššího zastoupení jevu v okolí pak může plynout i vyšší sebepřijetí. Holky, které, jsou obklopené jinýma tlustýma holkama, z toho mohou být méně frustrované.
Jinak s příliš vysokými vysokými nároky v tvém slova smyslu souhlasím. Sama jsem nejspíš dojela právě na to, co popisuješ.