Klišé

Trochu naivní klišé článek. Měla jsem celkem normální podmínky v rodině, objektivně vzato žádné tragédie mě nepotkávaly, přesto si nepamatuju, že bych prožívala tohle "šťastné dětství". Naopak jsem často hloubala nad spoustou věcí, nad kterými bych jako dospělá mávla rukou, a cítila se nešťastně. Na budoucnost jsem taky myslela pořád: takové to "až budu velká..." Pravda je, že dětství vnímá jinak čas, neříkala jsem si "tak, a teď si budu hrát ještě hodinu", přesto nemám pocit, že bych tehdy žila víc naplno než teď. V určitém, smyslu to vnímám spíš naopak. Ztotožňuju se spíš s tvrzením, že život začíná po třicítce.