Pozitivní příklad

Manžel má dvě děti z prvního manželství. Na děti jsme vůbec netlačili, nechali jsme je, aby si řekly, kdy chtějí jet za tátou a jestli jen za tátou, nebo s nimi pojedu i já. Časem zjistily, že jim nic nepříjemného "nehrozí" a samy se rozhodly, že se budeme vídat společně. Teď už máme s manželem prcka a všichni tři se berou úplně automaticky jako sourozenci a je nám společně moc prima. Můžou k nám přijet, kdykoli chtějí. Myslím, že velkou roli hrálo i to, že manželova bývalá manželka nedělala žádné vydírací scény, ale také pochopila, že pokud vše proběhne v klidu, bude to pro děti nejlepší. I já s ní vycházím dobře a chováme se k sobě "jako lidi".
Tedy myslím, že rozvod jde zvládnout v klidu (především pro děti), ale všichni zúčastnění musí mít na mysli právě to, aby se to dětí co nejméně dotklo. Nicméně je pravda, že pokud náš příběh vyprávím v okolí, nikdo nechce věřit... Tak to celé beru za malý zázrak.