31.10.2014 19:32:24 Helena, tři děti
Není násilí jako násilí
Klasické pohádky jsou (jak už tady někteří napsali) z dnešního hlediska horory, přesto jsme na nich všichni vyrostli, měli jsme je většinou rádi a také v nás většinou nezanechaly žádné trauma. Je v nich totiž jasný rozdíl mezi dobrem a zlem a to dobro vždycky zvítězí. Nebo jsou tam prvky humoru - jak jsme drželi palce zajícovi, který utíkal před zlým vlkem. Tak se klidně dítko může trochu bát a pak je odměněno dobrým koncem. Co mi vadí dnes, je, že se děti dívají na akční naturalistické scény, které žádný dobrý konec nemají, zlo není jednoznačně poraženo. A už vůbec jsme se nesměli jako děti dívat na filmy "pro dospělé". Ty se totiž točí opravdu pro dospělé a s dětskou duší se v ních vůbec nepočítá. Psychologové by mohli vyprávět. Ale i u nás dospělých dochází k posunu toho, co jsme nebo nejsme ochotni ještě vstřebat. A nemusí se jednat jen o klasické násilí. Tvůrci některých českých filmů asi vůbec netuší, že v některých rodinách se ještě ctí slušnost a sprostě se doma nemluví.
Odpovědět