Re: Zoufalství doby

Souhlas, ale jak kde a taky záleží na rodičích. Moje dcera (* 1984) lítala ss stejně starými dětmi venku bez dohledu už jako předškolačka. Na ven měla staré oblečení, po někom nebo třeba i z bazaru, měly jsme dohodu, že když to roztrhne nebo zatlape tak, že to bude nepratelné, vyhodím to. To bylo oblečení které bylo možno zcela beztrestně zničit. Když za námi vyměňovali pražce, hrála si děcka na hromadě nových, čerstvě napuštěných thérem. Dítě jsem doma ve sprše drhla Solvínou, oblečení letělo do kotle, protože tak zatlapaný nebyl ani montér Tolja po dvojité mimořádné šichtě. Zatímco moje dítko nafasovalo další oblečení na zničení a dál se nic nedělo, ostatní děti byly doma bity a ještě jim podobné výpravy maminky zatrhly, protože přišly domů špinavé (a že od čerstvého théru to hned tak nepustí, a z oblečení vůbec ne). Moje dítko se pak ve školce chlubilo, že bylo jediné, které nebylo bito a že se doma nic nedělo. Ostatní děti záviděly, maminky nechápaly. Cožpak jsem se mohla zlobit, když pro ty děti to bylo ohromné dobrodružství?