Znám to také

Dnes jsou moje dcery ve věku 45 a 41 let. Když byly malé, i ony si hrály fantazijní hry. Starší měla dokonce dvouroli. Někdy byla zlá Barča, jindy hodná Janinka. Kvůli mladší dceři (špatná imunita, alergie) jsme neměli zvířátka v bytě a proto měly imaginární kotě, ptáčka a pejska. Hodná Janinka chodila "pejska Broka" venčit, přinášela mu v kapsičkách granule z misky skutečného vlčáka Rexe, neposlušná Barča učila "kotě", že může číhat na ptáčka a kdyby někdo nepořádný zapomněl zavřít klícku, může si ptáčka chytit. Naopak hodná Janinka neexistujícímu kotěti vysvětlovala, že ptáčka chytit nesmí, i kdyby klec byla otevřená, protože by všem bylo bez ptáčka moc smutno.
Myslím, že pro starší dcerku to byla jen hra, ale mladší to asi víc prožívala, protože jednou se dožadovala vrácení se z výletu s tím, že "Barča" asi nechala otevřenou klec a kočka může ptáčka chytit.
Skutečně tohle všechno skončilo nástupem starší do školy a mladší do MŠ. Často si i dnes ve svém věku vzpomenou, jak si na "Barču a Janinku" hrály, a řehtají se jako koně.