Děti neumí jíst

Dnes děti brblají i nad pečeným kuřetem. Na dotaz, co tak doma mívají vám odpovědí: rybí prsty, řízky, pizzu (z mrazáku i z pizzerie) některé maminky nevaří obědy vůbec, protože je to nebaví. Čerstvá zelenina je pro ně něco úplně nového, z ovoce tak banány a to ještě polovinu, zbytek vyhodí. Na svačinu rodiče kupují donuty (polité obarveným pokrmovým tukem s cukrem - občas se tváří jako čokoláda), balené dlouhotrvající croissanty, sušenky, kinder čokoládky (přece je v nich tolik mléka) a tak bych mohla pokračovat.
Vím to, učím na prvním stupni a s hrůzou sleduji, co ty děti vybalují z boxíků. Ovoce jsem ještě nezaregistrovala ani u jednoho z mých prvňáků.
Prosím, neříkejte, že s tím škola má něco udělat. V rámci výuky jsme už dělali ovocné i zeleninové saláty, přesto jsou někteří, kteří konzumaci ovoce a zeleniny považují za ubližování na zdraví. Výsledek? Denně otrávené obličeje dětí u stolů ve školní jídelně a je jedno, jestli je omáčka s masem, nebo kuskus se zeleninou. Všechno končí ve zbytcích a kdybychom děti alespoň trochu nehlídaly, odnesly by tam skutečně celé obědy. Jen pár dětí sní většinu ze svého talíře, ale to je tak, že to jsou děti, které doma mají správně nastavené mantinely a musí sníst i to, co jim zrovna nechutná (např. brokolice).
Bohužel se složením stravy prudce klesá inteligence dětí a naopak stoupá agresivita (jsou přeslazené vším možným), asociální projevy jsou dnes v každém ročníku. Dříve to bylo jednou za dekádu.
Začít se musí ale v rodině.