Re: Přesně tak

Já si to představit umím u těch druhých dvou, ale u prvního - v porodnici - byl mou jedinou spřízněnou duší. Porod je ženská záležitost, je legitimní u toho chlapa nechtít. Ale pokud jdu rodit do průměrné české porodnice, je naivní očekávat, že zrovna muž by mi tam mohl narušovat klid (ten naopak může pomoct ten klid a další potřebné zajistit).

Paní je těžko radit, když není jasné, jaké má o porodu informace, jaká jsou její přání a jaké obavy, a tedy z jakého důvodu nechce, aby byl její partner přítomen. Pro hodně žen platí, že si sáhnou na dno svých sil, posunou hranice své trpělivosti, práh bolesti... je to rozhodně silný a neopakovatelný zážitek, zvlášť poprvé. Bojí se, že bude při porodu působit nedůstojně? Pro mě je to sice notně naturalistická, ale přesto asi nejdůstojnější životní událost. Muži přítomní u porodu často říkají, že byli naplněni obdivem a úctou ke své ženě, že to posílilo jejich vztah, mohli bezprostředně navázat vztah se svým dítětem.

Nepřesvědčovala bych ho, prostě bych mu vysvětlila své důvody, a protože jde o moje tělo, rozhoduju já. Optimální by byl kompromis - půjdeš k porodu se mnou, ale pokud tě požádám, odejdeš.