Re: Na venkově

Přesně tak. Náš Max taky nesmí na postel ani na gauč a už vůbec neexistuje, aby něco ničil. A i vzhledem k tomu, že je asistenční, je vychován tak, aby nikdy nikde "nevadil" (blbé slovo, ale lepší mě nenapadlo) - myslím ve smyslu, aby nelezl kam nemá a nevyžadoval nepřiměřeně pozornost (to pro případ, že by se někdo bál psů a taky proto, že je cvičen pro naši malou dceru, tak aby ji pak třeba na ulici netahal kvůli tomu, že "támhle na rohu mě paní pohladííííí" apod.). Samozřejmě, že ho milujeme, doma se s ním mazlíme neskutečně, blbneme s ním... Určitě to není chudák, jak si někdy lidé o asisťácích myslí. Ale prostě musí existovat určité hranice a jistá hierarchie - i kvůli němu, cítí se dobře, když je jasně vidět, kdo jakou roli v naší "smečce" má.