My jsme si plánovali 2 děti s dvouletým odstupem a podařilo se nám to s odstupem 23 měsíců na den přesně!
O druhé dítko jsme se začli pokoušet o měsíc dřív,"kdyby se to náhodou na první pokus nepodařilo",ale zbytečné obavy,takže proto těch 23m.
A je to parádní,letos našim synům bude 29 a 27 a dosud si to naše rozhodnutí nemůžeme vynachválit.jak dobře jsme udělali: kluci spolu celých 15 let sdíleli jeden pokojík,sice velký ale jeden,a bez problémů,na kolejích to starší potom zařídil tak,aby se k němu mohl na pokoj nastěhovat po 2 letech bráška-povedlo se.
Když měl mladší těžší úraz a musel se během vš belhat o berlích,byl mu ten starší brácha oporou z první ruky,bo my rodiče jsme byli daleko.Když naopak si prošel rakovinou ten starší,byl mu velkou oporou zase mladší brácha,i po jeho operaci u něj mohl být hned a jako první z rodiny.
Po VŠ zůstali kluci bydlet a pracovat v brně - a našli si větší byt k pronájmu,na kterém začli bydlet nejdřív sami,ale dnes tam již několik roků s nimi bydlí i jejich partnerky.
Takže se konají i společné akce všech 4-třeba disco,bowling,lyže-to se přídáváme i my rodiče většinou, někdy i tu hospodu s bowlingem absolvujem v 6,když za nima přijedem,velká výprava a sranda je to vždycky.
Díky malému věk.rozdílu mají hodně společných přátel, malý sice mnohdy dostával kapky od staršího,který ho ale zároven hodně potáhl ve vývoji dopředu,řekla bych,že hl. v tom motorickém i řečovém, hřáli si spolu jako děcka strašně moc,i se teda někdy řezali,nemuseli si vodit domů cizí kluky,po tom nikdy nezatoužili.A kolikrát ty jejich dětské večerní debaty v posteli před usnutím-roztomilé a nezapomenutelné.