Re: slovíčkaření

Dobrý den,
docela mě ty názory překvapují. Netvrdím, že takové případy nejsou... Svým dcerám jsem kontakt s otcem nikdy nezakazovala, právě naopak, přesto k němu nechtějí. Pátrala jsem proč, neboť to, že byl velmi špatný manžel nezakládá skutečnost, že je špatný otec. Ani ho hodnotit jako otce nemíním, to musí holky jednou samy zvážit, stejně jako zhodnotí mě jako matku. Jediné, co se mi podařilo zjistit, a co bude ZŘEJMĚ hlavním důvodem, proč se návštěvám u něj brání, je chybějící pocit bezpečí. V dětském mozečku něco jako: Máma se o ně umí postarat v nemoci i ve zdraví, táta ukázal, že ne. Neumí koupit repelent, takže děti jezdí poštípané od komárů ( padesát štípanců s jizvami, které musel řešit lékař ). Když jsme zapomněly jednou přibalit zubní pastu, tak řekl dětem, že nemá čas ji koupit - čistily si zuby vodou. Stravování tragedie - ve čtyři odpoledne se vrací bez oběda. S antibiotiky poslal dceru na pláž, kde bylo 50stupňů, protože ji nechtěl hlídat na dovolené v pokoji, když onemocněla. U svých známých, zejména pokud jde o dcery, tento fakt pozoruji velice často a osobně neznám ani jednu matku, která by děti naváděla. Bohužel nefungujících otců znám kolem sebe spoustu - bohužel, škoda pro děti, kde mají potom vzít ten mužský vzor do života? PTÁM SE ALE - Proč vždycky musí být problém jen v matce. Co když jedno dítě má jednoho z rodičů raději prostě z nějakého logického důvodu? Už Vám přikázali někoho MILOVAT? Milovat rodiče je přece právo dítěte, nikoliv jeho povinnost - A NEVYLUČUJE to přece, že k němu nemůže mít úctu. Proč se berou děti rodičům, které mají raději, ne kvůli "opičí lásce", kdy si můžou dovolit vše, ale kvůli tomu, že se s nimi prostě cítí lépe a rozumí si lépe.... to prostě nikdy nepochopím.