I za mého mládí

I za mého mládí existovaly poruchy chování. Mnohé podobné případy se řešily nasekáním na holou, pokud dítko řvalo, bylo upozorněno, že dostane přidáno, aby mělo důvod řvát. A osm hodin řevu by rozhodilo i jinak klidného člověka. ´Se divim, že ho někdo z cestujících nesejmul.
V škole jsme taky nesměli dítko uhodit, leč byli jsme poučeni, že pokud nás nikdo neuvidí... Občas si vzal pedagog podobného výlupka do sborovny a odtud odcházelo dítko se zarůžovělými tvářičkami a bez řevu, neb při řevu by mělo zarůžovělé ještě půlky pozadí. A vyrostli jsme všichni a nejsou z nás teroristi nebo kriminálníci. Jak pravívala moje nebožka babička: čím víc se hovno maže, tím víc smrdí. Dnešní dítka holt mají jen práva, povinnosti jsou fuj a přežitek komunismu, kdo by chtěl po dětičkách nedej bože a fujtajxl povinnosti, je nepřítel lidstva a je třeba ho lynčovat.