Re: Ne všechny matky jsou špatné

Zcela chápu paní autorku, žije v těchto poměřováních neustále. Já totiž zažila tři soudní stání, neboť dříve byla povinnost řešit soudně i změny výše alimentů. U soudu o péči (mladá soudkyně, cca 30 let) mi přes to, že rozchod byl kultivovaný, po vzájemné dohodě a kromě výše alimentů (tu jsme nějak nebyli schopni určit) jsme byli ve všem s bývalým partnerem v pohodě, přišlo cosi podivného. Pak mi to bývalák potvrdil. Soudkyně ho neustále svými otázkami a připomínkami naváděla k přesvědčení, že by měl žádat synka do své péče, protože já jsem mrcha neschopná, marodná a určitě z něj stáhnu i kalhoty, až ho budu uhánět o ty alimenty. Bylo mu to velmi trapné a musím ho ještě dnes pochválit, že vzdoroval statečně.
Po pár letech jsme se opět společně dohodli, že když synek nastupuje do školy, tak původní alimenty jsou svou výškou směšné, takže je otec zvýší - finančně jsme na tom byli oba stejně, takže jsme v rámci dobrých vztahů opět raději ponechali přiměřenou výši na rozhodnutí soudu.
A tentokrát se vyznamenala sociální kurátorka zastupující dítě. Už její dotazy na naše finanční zázemí byly divné, otce se např. ptala, kolik potřebuje pro svou novou rodinu, mé se ptala, kolik měsíčně utratím za kosmetiku (nemaluji se a kromě obyčejného krému a běžných hygienických přípravků nic nepoužívám, vládne u nás pravidlo, že nejlepším parfémem je mýdlo). No a vyvrcholení nastalo při návrzích částky, soudkyně (tentokrát středního věku) navrhla zvýšení ze 400,- na 500,-. Sociální kurátorka na 420,- měsíčně - kvůli tomu jsem zaplatila kolek na žádost, za rok by se mi to vrátilo :-)
Naštěstí tento návrh zarazil i soudkyni a tudíž místo mnou uvažovaných 700 zvolila otcových 550,-. Pro upřesnění dodávám, že jsme oba měli slušné průměrné výdělky a psal se rok 1996.
Tatínek tuto směšnou částku mile kompenzoval dražšími dárky podle potřeby (kolo, lyže, počítač, tábory apod.) - tedy po vzájemné dohodě, takže o naše vztahy nejde. Jen mi je divné, že kdykoli se obrátím na zákon, rázem si připadám jako zcela nesvépravný jedinec, který měl být sterilizován už v mládí, protože se o svá mláďata rozhodně nepostará a otravuje svýma potřebama hrdinného a obětavého tatínka.
Znovu jsem se s tím setkala, když jsem hodlala použít synkovo stavební spoření na rekonstrukci našeho bytu, aby měl svůj prostor. Otec s tím souhlasil, takže jsme šli požádat soud o zástupce dítěte, abychom směli šáhnout na jeho peníze (které jsem synkovi naspořila - otec o tom stavebním spoření původně ani nevěděl). Opět se otci dostalo doporučení, aby zvážil svůj souhlas, neboť peníze hodlám použít uričtě na nějakou svou vymyšlenost, kterou synek rozhodně nepotřebuje. Zkrátka nemít přátelské a funkční rodičovské vztahy, tak mě musel otec nechat snad i zavřít za to, co s jeho synkem - dnes už patnáctiletým - provádím. Zaplaťpámbů, že dnes, když se tatínek rozhodl, že sám od sebe zvýší alimenty z těch 550 na krásných 700, když se synek dostal na tu jeho oblíbenou střední školu, tak už s tím nemusíme otravovat žádný soud a tudíž si opět na chvíli zachovám špetku mateřské hrdosti a sebeúcty.
Romana