Život s Romem

Ahoj,
tak já bych se taky připojila do diskuze.
Je opravdu velmi těžké rozškatulkovat Romy. Já s jedním už přes rok žiji ve společné domácnosti. Kdyby mi to někdo řekl před pár lety, tak se mu opravdu vysměji... Jsem z "bílé" rodiny, nikde žádný náznak "jiné" rasy. Můj přítel je vzdělaný, mluví několika jazyky, zastává velmi vysoké pracovní místo. Jeho rodina se už před mnoha lety tzv. "odtrhla" od svých a žijí naprosto normálním životem. Doma mají uklizeno, velmi pěkně zařízeno, vydělávají peníze a nesmrdí to tam. Sousedi si je jenom chválí... Samozřejmě se občas scházejí s příbuznými a samozřejmě, když se jich sejde pár rodin, tak začnou mluvit "nahlas" a romsky. Pořád je to ovšem normální sezení lidí, kteří jsou sice tmavší a mají horkou krev, avšak naprosto se včlenili do té naší bílé společnosti.
Víte, mohla bych tu psát ještě dlouho. Třeba o tom, že když ty lidi poznáte víc, zjístíte, že mi gádžové jsme strašně smutní a jednotvární lidé, nevíme co je rodinná soudržnost, pomoc druhému ap. O tom, že i já měla chvili problemy, nemluvě o mé rodině!!! A dodnes, když vídím "ty" cikány, o kterých se tady zatím psalo, protože opravdu jich je o hoooodně víc, tak se cítím jako úplný rasista.
Mé nejbližší okolí mé rozhodnutí přijalo, někteří velmi dramaticky, někteří s rozpaky a někteří /těch bylo díky bohu nejvíc/ naprosto normálně. Prostě není důležité jakou barvu člověk má, ale jak se chová a vystupuje vůči té majoritě /jak s oblibou říkáme/. Ano, nejsem objektivní, ale to myslím každý chápe a jak už bylo řečeno v předchozích příspěvcích, vyjadřujeme zde pouze svůj osobní názor.

Mimochodem...můj přítel vůbec není "černý"...!