Re:Rozpor

Nechci vás děsit, ale podle mých dosavadních zkušeností vám příliš nepomůžou ani psychologové, ani soud. Vše záleží čistě jen na člověku, který má dítě ve své péči. Ovlivňuje ho svým jednáním a pokud si umane, že máte na své dítě špatný vliv, tak ten špatný vliv nakonec (bez svého přičinění) skutečně mít budete. Úplně stačí, aby se matka před svým dítětem párkrát zmínila o tom, že ona s tatínkem nevychází dobře, nebo použije věty typu: "Přece je ti líp u mě než u tatínka", "Kam bys chodil, když si můžeš hrát doma", "Tvůj tatínek si s tebou hraje málo, tady máš nového tatínka, ten je přece lepší.." apod. a za chvíli (zvláště u menších dětí, které snáze zapomenou na původní rodinu) je dítě natolik odcizené, že o nějakém udržení nebo obnovení vztahů nelze hovořit.
Možná jsem příliš velký pesimista, ale to, co teď zažívám s manželovým synem z prvního manželství, považuji za tragédii pro všechny zúčastněné.

Přeji Vám hodně štěstí
Irena