Re: Re:???

Marysho, ale já chtěla říct, že teorie = strávit dlouho dobou v nemocnici je výborné pro matku, která se tak všechno naučí je jenom teorie, nic víc. V té nemocnici se nemusí naučit vůbec nic... zrovna tak jako porodní asistentky nemusí nic naučit čerstvou maminu doma. A zrovna tak jako musí být hezké propustit maminu do prostředí, které zná a poskytnout jí tam řádnou péči a všechno ji naučit v jejím domácím prostředí, kde zcela přirozeně narazí na otázky, které by ji v nemocnici nenapadly, protože by se s nimi nesetkaly. Ale jak jsi psala, ani to nemusí fungovat. Všechno je totiž o lidech ;o) MMCH pokud budu doma a budu nespojená s péčí, tak vlítnu na net nebo kouknu do zlatých stránek a seženu si soukromou PA, kterou si sice budu muset zaplatit, ale která na mne bude mít víc času než tebou zmiňovaných deset minut. V nemocnici jsem v jakési izolaci a jsem od téhle možnosti odříznutá. A i kdybych si někoho pozvala, těžko jí na chodbě před oddělením za přítomnosti dalších návštěv budu ukazovat svoje prsa, aby zhodnotila mojí techniku kojení ;o)

Jinak jediné, co nás v nemocnici učili, bylo umýt dítě pod sprchou, což je sice bezva na umytí zadečku, ale jinak naprd. Mně to nevadí, jsem dětská sestra, konečně i spolubydlícím jsem ráda vysvětlila věci, na které zdravotníci jaksi pozapomněl. Vážit dítě po každém kojení (= při kojení usne, při vážení se probudí) může být opravdu hodně stresující. Nechat si nadávat, že dítě kojím moc často a že mě kvůli tomu nikdy nepustí domů, taky. MMCH druhá mamina zas kojila málo často a měla špatnou podprsenku. Obě naše děti vypily za den dostatečné množství mléka a váhově prospívaly... Nakonec jsem vážení i časté kojení vyřešila tím, že jsem sestrám lhala do očí a říkala jim, co chtěly slyšet... jenže pro mne i tohle je stresující, protože se při tom necítím jako dospělý svéprávný jedinec, ale jako malej harant, kterej si musí vymejšlet výmluvy, aby dokázal učitelce pokud možno věrohodně vysvětlit, proč že to nepřišel včas do hodiny... Právě kvůli kojení jsem si vybrala nemocnici titulem "dítěti přátelská" a skutečnost byla taková, že nebýt mé vzrozené lenosti a nadhledu švagrové, tak jsem skončila na flašce (teda, ne já :o) - mimino), tak jsem z personálu měla nervy v ... v kýblu. Na péči v druhé porodnici si nemůžu stěžovat, jenom jsem se tam neskutečně nudila a být doma, ocením to víc.

Ale o to vůbec nejde, každému vyhovuje něco jiného. Maminka, která sama sobě nevěří, bude pravděpodobně doma nešťastná v každém případě, protože jí bude připadat, že nic neumí a v nemocnici by třeba měla pocit, že kdyby něco, pokaždý ji někdo pomůže. Maminka, která je spíš samotářka, zas pravděpodobně bude hůř snášet nemocniční prostředí, kde se kolem ní bude neustále točit množství lidí... Mně je ale záhadou, proč když chci odejít z nemocnice dřív, když jsem ochotná si ambulantní péči i zaplatit - tak proč sakra narážím na to, že děckařka neví, jestli se to může nebo nemůže a co by vlastně měla s dítětem dělat? V nemocnici už předem vyhrožují, že děti domů nepouští. Místo abych se od někoho dozvěděla, co je potřeba si zajistit, si všechno musím zjišťovat sama... a popravdě řečeno, nebýt dětská sestra, která ví co a jak, tak vůbec netuším, jestli by se mi vůbec podařilo dát dohromady plán péče...

S.