ach ty normy

Holky, moje dítě bylo od začátku mimo normu, nejdřív moc malý (nedonošený) a hubený, o pár měsíců moc oplácaný (tedy "pastózní", neboli těstovitý), pak se zase nehýbalo tak, jak má, a naopak se hýbalo tak, jak nemá. Samozřejmě hned cvičit Vojtovku ... Kdo ví, co znamená, nemít dítě přesně podle norem, umí si to asi představit. Já osobně jsem tolik neprožívala tázavé pohledy okolí (například proč skoro roční dítě nesedí), ale spíš neustálé srovnání s normou ze strany nejrůznějších lékařů, které jsme potkávali. Kdyby byla dcera aspoň narozená v termínu, ale takhle je prognóza vždy jen s otazníkem a každá necitlivá poznámka může napáchat spustu škody. Když si vzpomenu, jak jsme s manželem neustále pozorovali, co dítě dělá, pořád v úzkosti, že bude pozadu, že něco zanedbáme... Člověk měl tolik starostí, že prostoru pro obyčejnou radost z miminka moc nebylo. Někdy jsem měla pocit, že si k různým lékařům chodíme jen pro další dávku negativních výroků o naší holčičce. A když nám jednou při běžné kontrole na kožním jedna lékařka řekla něco milého (jako že je to šikula), byla jsem z toho vedle.
Ale chtěla jsem jen říct, že nakonec jsem na srovnávání nedala, rady a pokyny jsem upravila tak, aby neodporovaly zdravému rozumu. Vojtu jsme necvičili, protože ho špatně snášela. Přesto (i když podle mě spíš právě proto) se vyvíjí dobře a "v normě"... Jen škoda, že jsem to nevěděla tenkrát...