Re: "Pejskaři" na hřištích ...

Pohled z druhé strany - onehdá jsem byla venčit naši smečku (dvouleté dítě, malamut a dva malí vořeši). Široký trávník s cestičkou, vedle řeka. Na břehu lavička, na ní sedí paní a čte si noviny, vedle stojí kočárek. Naše malamutice se rozhodla, že si dojde zaplavat a vydala se k řece. V klidu a asi dva metry od lavičky klusala k řece. Vtom se paní vyřítila z lavičky, začala vřeštět, vrhla se k psovi, který se, nic nechápaje, zastavil a jen zíral, a začala do něj tlouct novinama.
FAKT nechápu, co tu paní přimělo udělat něco tak hloupého, pokud se bála, že by eventuelně pes náhle změnil trasu a šel se podívat do kočárku, tak stačilo na mě zavolat, malamuta stejně novinama nezažene, že. Jenže kdybych viděla, že pes míří k lavičce nebo kočárku, zavolala bych ho sama, chápu, že není každému příjemné, když si zvědavý velký pes zblízka prohlíží dítě, a že každý není milovník psů.
Druhý extrém, který taky miluju, je - "jé, to je aje kjásnej pejsek, na, pejsku, tady más něco dobjýho!" a šup psovi sušenku a šup, už mu visí úplně cizí dítě kolem krku...maminka se vesele směje a pes a já zuříme.