Vlaste a Karolince

Ahoj, ted mam zhruba stejne starou holcicku jako Ty. Je pohodar. Neleze, snaha vypada tak, ze se chce hlavou dostat pod korek a jeste se tvari utrpne. Ale stejne ciperna, jako ta tvoje, byla ta prostredni. Nejedla, nespala a jenom se vztekala a kricela a zase naopak. Tri roky jsem se poradne nevyspala a nikdo ji nechtel hlidat ani hodinu. Doktorka to uzavrela slovy, ze nektere deti maji takovou naturu a at se s tim smirim. Tak jsem se smirila. Pri vztekani jsem se od ni otacela a cekala az to prejde, spat chodila az kdyz usnula a snazila jsem se byt porad vlidna, ale prisna. Konfliktni situace jsem minimalizovala. A snad se mi to trochu povedlo.Je sice strasne temperamentni, kraci si svou cestou uz ted, ale je s ni domluva a vztekle sceny ji presly.Tak hlavu vzhuru a pevne nervy :-)