hledejte kvalitní odbornou pomoc

Mám dítě s ADHD syndromem a prošla jsem si "anabází" problémů, těžkostí a mnohých zoufání, které byly zbytečné z nedostatku informací. Vřele všem doporučuji:
- pokud vykazuje vaše dítě některé ze znaků (popř. vícečetnost příznaků) z článku "Když je dítě příliš živé" hledejte psychologa /kvalitního!!!/ a dejte dítě zdiagnostikovat.Diagnóza je sice "nálepka mám vadné dítě" ale otevře vám oči - vaše dítě není "nevychovatelné"- ono je svým způsobem nemocné- přestanete na něj pohlížet jako na "tyrana naší rodiny" (časté opoziční a destruktivní chování) a přijmete ho se všemi nedostatky nezralého chování. Teď, když mám o ADHD syndromu sečteno "kdeco", vím ,"jak výchovně na to" a vím kdy je třeba zvolit místo "výchovných opatření" odpočinek pro jeho přetaženou nervovou soustavu.
Bod 2- braňte své dítě. Naši "vzdělaní" pedagogové nemají ani páru o specifických poruchách chování a jejich příčinách- jen se zeptejte některého z nich na příznaky ADHD syndromu /dřívější terminologie zněla lehká mozková dysfunkce/. Téměř nic o tom neví, takže z neznalosti naše hyperaktivní děti označují za "asociální, nevychovatelné, se špatným zázemím apod./ Trpělivě a důsledně nutím pedagogy mého syna "znát danou problematiku"- nutím je čist odborné publikace a nutím je ke komunikaci s psychologem a psychiatrem svého syna.
Bod 3- nebraňte se medikaci. Vašemu dítěti nefunguje mozek jak má, a i na to dnes existují léky. Těžko jsem přijímala psychofarmaka a stimulancia (Ritalin) ale mé dítě se "zázrakem" mění před očima. Vlivem podpory léků se více soustředí a není svou impulzivností nebezpečný sobě nebo svému okolí.
Můj závěr- nerezignujte- hledejte odbornou pomoc (nespoléhejte na jednoho rádoby odborníka a jeho závěr- podstoupila jsem "třídění"- ne každý psycholog je ochoten stanovit a hledat " v dítěti podstatu jeho problému"- mnohá vyšetření byla povrchní a odbytá). Nerezignujte a dejte svému dítěti pocit bezpečí. Chráním své slabé dítě - a donekonečna vysvětluji proč se tak chová a proč právě takto nyní jedná.
PS: neposkytuji svému synovi jakési "alibi" a trvalou omluvu jeho nevhodného chování ! Ale vím, že vychovát jej mohu jen v jakýchsi "klidových fázích" jeho
psychiky- v momentech nadměrného psychomotického neklidu nebo výbuších vzteku a hněvu nikdo moc nezmůže. Když mervová soustava řeší výbuchem přetlak- tyto děti nereagují. Trpělivost je nutná.
Doporučení- čtěte odbornou literaturu a trvale pozorujte své dítě.
Dopátrat se jeho "psyché" je obtížné=- sama pátrám /oddělit ataky přetlaku mozku od skutečnosti vývoje jeho osobnosti/.
Beru své dítě jako "výzvu"- je učitelem mé trpělivosti a schopnosti příjmout jinakost.
Hana