Re: Ke článku: Už máme vysvědčení!

Milá Sally,
to jsem rozhodně neměla v úmyslu. Tomíkovi i všem ostatním to moc přeju.
Jen si říkám, že pokud bych se pro domácí školu rozhodla já, tak nejen proto, abych dítěti prodloužila bezstarostné dětství a domácí pohodu, ale hlavně proto, abych své dítě naučila víc než škola. (U svých dětí bych ale neuspěla, protože se do školy strašně těšily, a stále do ní chodí rády a stresují se přiměřeně tak, aby je to "otužilo" pro běžný život ve společnosti - nemohou žít celý život ve skleníku). Podle mého je to nejdůležitější (kromě spousty lásky a pevných základů morálky), co můžeme svým dětem do života dát, co nejkvalitnější vzdělání. Prostě maximální vzdělání, kterého je dítě schopno. Pro někoho to může být zahraniční univerzita, pro někoho dobře zvládnutá zvláštní škola. Takže proto mě zarazilo to psaní tiskacími písmeny. Samozřejmě že to psací se také naučí, ale podle mého názoru v době, kdy by se už měl věnovat něčemu dalšímu. Pokud je to, čeho dosáhl Tomášek, jeho maximum, pak je vše v pořádku a radost je na místě.
Vycházím i z vlastní zkušenosti, že když dcera nastoupila do 3. třídy na "jazykovku", zjistili jsme, že se předpokládá, že umí celou násobilku (ve 2. třídě probrali jen polovinu), určovat slovní druhy (a to i čísly) a poznat základní skladebnou dvojici (o tom v životě neslyšela) - to vše v 8 letech (a to jsem do té doby měla pocit, že se v původní škole toho naučily děti hodně - viz mnou citovaná velká písmena na konci 1. třídy). Paní učitelka sice vzala na vědomí, že je tam několik takových dětí, látku dětem během týdne vysvětlila a pak jsme dostali dalších 14 dní na to, abychno to všechno "dohonili" doma. A pak už byla "startovní čára" pro všechny stejná - umíš - neumíš.
Nejsem maximalista za každou cenu. Nevadilo mi třeba, když syn nedávno přinesl trojku ze zeměpisu, když nevěděl kolik pruhů má americká vlajka a kolikátým státem unie je Aljaška. To jsou podle mě informace zcela nepodstatné. Vadilo by mi ale, kdyby nepoznal americkou vlajku nebo nevěděl, že Aljaška je jedním ze států USA. (Když už se o té Americe učí.)Doma nám nejde o známky, ale o vědomosti a především o schopnost je použít.
Nedělám si patent na rozum, píšu jen vlastní názor.
Tomík se také bude jednou muset zařadit mezi ostatní děti. Ta konfrontace bude sama o sobě asi dost tvrdá, takže bych mu nepřála ještě zjištění, že ostatní děti umí víc než on.
Rozhodně jsem neměla v úmyslu kazit někomu radost z prvního vysvědčení.
Ahoj Jana